Koukám tu přes půl hoďky než otevřou a pak se dalšídobu spu k okýnku. Je tu hodně přes dvacet stupňů, špína a prach. Jsem u okýnka, a úředníkova angičtina je šílená, pak při psaní Bukyho jména do počítače počítač klekne. Další půl hodina.
Mám lístky a jdu se rozkoukat. Juha říkal, abych se do Bódgáji dostal motorikšou za 20rupek. Ceny jsou ale sto rupek za rikšu, zkouším to dlouho a jsem furt na osmdesáti. Jsem jediný světlejší ksicht a žádný potencionální spolecustující v dohledu. Koupím si dva banány za 4 rupky.
Nabízí se mi chlápek, že mě tam za 80 hodí. Jdu s ním - má cyklorikšu! Odmítám ho, ale prý je to v pohodě, jen půhoďky a objedem zácpy ve městě, akrom toho bydlí cestou. Jeho problém, sedám za něj. Vypadá ještě víc racheticky než ostatní a spe si do pusy žvýkací tabák. Jedem do postraních uliček, do kopečků to občas neušlápne a slézá tlačit. Nechce pomáhat, vždycky, když to zkusím pošle mě zpátky nahoru. Furt něco blekotá, já jako správný čerstvý osel turista se snažím porozumět a odpovídat. Projíždíme městem. Kolem domů teče močůvka, odpadky. Krávy, psy, děti. Ženský rozmýchávaj dobytčí hovna a nahazujou je na zdi, kde se suší na brikety na topení. Jinak všichni většinou jen očumují, což znamená, že čekají, až u nich někdo něco koupí nebo něco vyžebrají. Mezitím na mě řvou Hallo sir! Which country?
Po třech kilákách jsme z centra města venku a zdá se,že zkratka do Bódgáje nebude tak krátká, jak rikša říkal. Odbíha se do jednoho domu u cesty napít, čekám a koukám na asi pět údajně jeho dětí.
Jedem dál a cena za projížku je 300rp. Když otavuje, dávám mu 20rupek a slézám. To se opakuje ještě třikrát, nedávám mu nic. Konečně Bódhgája. Dávám mu 60 rp, do jeho monologu říkám česky. "Ty sis cenu navrhnul, tak mě neser!" Říkám mu to pak ještě anglicky, pokyvuje a podává mi ruku. Jsem tak rád když mizí. Sice si šel za rupky koupit cigára, ale aspoň si za tu dobu se mnou nepořídil další dítě.
Jsem u cíle, nemám chuť hledat hned ostatní. Jdu k mahábodhi stůpě. Kolem asi padesáti stánků a stovek žebráků. U brány stojí něco jako policajt. Dál žebráci nejsou. Sundávám si body i se vším co se na nich na ulici nachytalo a jdu do parku. Jsem moc, moc, moc rád. Jsou tady putující buddhisti z celýho světa. Stovky bíle uděnžch cejlonců a thajců. Oranžoví mniši z Vietnamu. Černí a hnědí a bílí mniši z japonska. Japonští turisti, ale ne ty hordy cvakajících foťáků, co jezdí do čech. Spousty tibeťanů, západních buddhistů a taky jen turistů, či smažek.
Je tady jen asi třetina hinduistů. A to je krása! Je tady klid. Užívám si to až do setmění.
