Zpátky do Dillí

Cestou z Kalimpongu do Siliguri se krajina postupně přestává vlnit a řeky se sklidňují. Měl jsem obavy, jak budu vnímat Indii teď. Při pomyšlení na cigošov se mi dělala husí kůže. Nakonec to ale bylo úplně jinak.
V Siliguri jsme si v klidu dali čaj a vybrali si rikšu, který se nám líbil a nechali se odvést na nádraží NJP (New Jaipalguri), bágly dali do úschovny a protože do odjezdu vlaku zbývalo ještě sedm hodin, vydali jsme se zpět do města. S potvrzením letenek přes internet jsme nepochodili a po večeři ještě bylo dost času. Prošli jsme pár obchodů, koupili si výborný betelový "pan" a ještě se nechali zlákat na boliwoodský akčňák do kina. Bylo to v bengálštině, ale nelitovali jsme. Připomínalo mi belmondovky jako Muž z Hongkongu. Některý scény byly jak z Matrixu. Pěstní bitky trochu jak Šimon a Matouš. Romantický scény byly z nádherných čistých parků, lesů, hor nebo prázdných dálnic, kde byli jen ti dva zamilovaní. Možná indové vidí situaci vždycky takhle čistě:-). Kamče trochu vadilo, že před náma sedící ind plival na zem a když si zapálil cigaretu, tak ho požádala, aby jí típnul. Udělal to. Film se nám líbil, bohužel jsme odešli na vlak před koncem.
Ve vlaku (Brahmaputra mail)bylo všechno v pohodě. Brzy jsme usli a vstávali až po sedmé ráno. Pořád jsem pokukovak z okna, kdy už začne ten Bihár, ale neviděli jsme žádné dramatické scény. Zdá se, že jsme si tu hodně zvykli i na tu vlastní Indii. Města ve středu Biháru byla zas dost drsná, ale už nás to nijak moc nevyvádělo z míry.
S náma v oddělení cestovalo pár obchodníků ze Siliguri, moc se s náma nebavili, hráli karty a byli sympatičtí. Někde okolo Varánásí si k nám přisedlo během dne i pár dalších chlápků, kteří cestovali z práce a jeli jen pár zastávek. Jeden z nich si s náma začal povídat. Byli hrdí na to že jsou indové a trochu se nás snažil dobírat. Měl dojem, že u nás jíme jen hamburgry, furt se strašně honíme a stresujem a nejspíš jsme hrozně promiskuitní. My jsme mu povídali o Čechách a on o Indii. Bylo to zajímavý. Všichni měli manželky, které jim vybrali jejich rodiče a všichni byli spokojeni. Nicméně chlapík říkal, že jeho děti si už ženy nejspíš vyberou sami, že doba se tam taky mění. Jeden z nich vypadal jako strýček Jedlička a byl ještě víc patriot než ostatní. Mluvili zajímavě a rozumně, moc milí lidé.
Usli jsme asi po jedenácté večer a ráno v šest už jsme byli v Dillí.

Kalimpong

Ráno jsme čekali po sedmé na džíp ve vesnici Tašiding. Slyšeli jsme, že někdy může být problém sehnat volné místo. My jsme ho neměli a hladce dojeli do Jorethangu. Tam jsme kopili pár lahví místní luxusní whisky Shangrila jako dárky do čech (už nehrozilo, že s batohy budem pochodovat kilometry pěšky) a sedli do džípu směr Kalimpong. Cesta tam probíhala hladce, až na to že džíp nějak mlel z posledního, musel se roztlačovat a opravdu bát jsem se začal, když začlo být jasné, že brzdy taky nejsou v pořádku. Řidič se snažil s opravou počkat na Kalimpong, nicméně to nešlo, tak zastavil hned jak jsme vyjeli ze Sikkimu u servisu a najal pro nás jiný džíp i s řidičem.
V Kalimpongu jsme se chtěli nechat odvést k rezidenci Karmapy. Stojí to taxíkem 35-40rs a je potřeba se ptát na "11th mile". Bohužel Karmapa na místě nebyl, což jsme čekali, ale nebyl tam ani jeho asistent Cultrim Namgjal, kterého jsme znali z Rumteku. Protože tam neměli místo na ubytování a levný hotel nám obsadili kamarádi z Francie, které jsme opět potkali, rozhodli jsme se vrátit do centra a najít si přespání tam. Ještě jsme se dozvěděli, že Karmapa by měl 9.ledna přiletět do Dillí, takže ho tam skoro určitě potkáme.
Čas v Kalimpongu jsme tedy strávili praxí a chozením po městě. Snažili jsme se koupit pro kamarády nějaké disky na mandaly, jak nám psal Jára Pešta. Nisméně ani po usilovném hledání tu nebyla ta kvalitní ruční práce jako někde v Káthmándú. Koupili jsme tedy, co jsme mohli a ještě pár drobných dárků do čech. Spali jsme v luxusním hotelu Šambala, kde nám Kamča domluvila obrovskou slevu, protože zrovna nebyla sezóna a nikdo tam nebyl.
V neděli jsme v poledne zaplatili a sedli do džípu do Siliguri, protože město bylo celkem vylidněný a obchody zavřený. Zdá se, že v Západním Bengálsku neděle světí víc než jinde.