Po pár dnech v Bódhgáji

Mahábódhi stúpa

Jezírko nágů - tady král nágů Mučálinda chránil Buddhu břed bouří

Tak jsem se zas vykopal na internet, ale moc mě to nebaví .Je tady strašně moc zajímavých věcí a koukat do obrazovky můžu zbytek roku. Cítím se plně aklimatizován. Před včírem mi bylo špatně a včera ráno jsem mel průdušky úplně v háji. Je to asi z toho nahromaděnýho smogu. Juha před včírem jeden den proležel s horečkou a potil se. Mě pětset poklon srovnalo. Dneska jsem udělal devět set a ještě jsem dlouho v parku dvakrát seděl. Je tu velká půdža. Nějaký vatař z Thajska si objednal 500 mnichů z různých tibetských škol, aby dělali nějakou meditaci za mír. Sbírá tak dobrou karmu. Mniši maj placenou cestu, pobyt a stravu a dostávaj 100 rupek na den. Včera jsem vedle nich dělal poklony a nafasoval jsem taky čaj a sendvič.
Dneska jsem přestal řešit cigoše, můj zdejší největší problém. Přestalo mě to trápit poté, co jsem dlouho nedokázal ten styl vydejchat. Měl jsem s nima spoustu situací, jako každý tady, a furt jsem se to snažil nějak pochopit. Před včírem jsme třeba měli výlet jeepem (indická provinience značka TATA) do jeskyně Mahakály. Je to místo, kde Buddha šest let meditoval před tím, než dosáhl osvícení. Je to asi 15 km odsud. Jeli jsme hned ráno. Úžasný místo, na kopci, krásná jeskyně. Chvíli jsme tam seděli a na začátku a na konci si zazpívali Mahakálu. Venku probíhala asi púdža pro cejlonce s nějakým jejich mnichem. Bylo tam tak moc žebráků, hlavně mrzáků a slepců, až oči přecházely. Úplná přehlídka utrpení. Kdybych měl každýmu dát rupii, nedojel bych ani těch 15 km domů. Slyšel jsem, že některý ty děti tady mrzačejí schválně, že víc vyžebrají. Docela tomu věřím, není to věc lásky či nechuti, tady prostě myslí trochu jinak."Jeep" nám dohodil Kumar, kterýho zná Juha z loňska, kdy se mu nabízel, že ho má. Ráno z něj vypadlo, že nás pojede 12 - ještě řidič. Juha mu jen řekl: "Ty seš taky bandita." Řidič auto devastoval svym rizenim neuvěřitelně i na místní poměry.
Pak jsme jeli pár kiláků dál. Buddha se v jeskyni na konci dlouho úplně postil, když zjistil, že to nikam nevede, vyšel ven a cestou před hindu chrámem potkal celý vyhublý dívku Sudžáta, která se tam každý den chodila modlit, aby měla dítě. Udělala Buddhovi mléčnou rýži a ten jí přijal. Hinduisti říkaj, že za rok měla děcko. To je pro ně asi dost pádný důvod se k Buddhovi modlit.
Pro mě byl zážitek, když za mnou přiběh Buky, přerušil Kumara a povídá. "Tam za tím chrámem je škola, učí tam děti číst a anglicky. Všichni přispíváme!" Byl jsem tak zblblej, že jsem tam hned naběhl a dal taky 50 rupií proti nějakýmu kusu papíru. Děti seděli na zemi, před tabulí s pár anglickýma slovíčkama a očumoval tam cigoš "učitel".Pak jsem šel kolem Kumara se šťasným úsměvem přihlouplýho Evropana a ten začal: "To není žádná škola pro chudý, ty děti si všechno musí platit, i školu. Já mám projekt opravdu pro chudý lidi, pomáhá mi jedna Italka, všechno je zdarma, je to asi 10km odsud, tam je opravdu bída".

Tohle je jedna z mála škol, kde se děti opravdu učí

... Nasraný byli všichni. Před tím ještě holky koupily za strašný prachy anglickej výkladovej slovník nějakým špuntům, co tvrdili, že ho potřebují do školy. Svatosvatě slíbili, že ho dají do školy a knihkupec slíbil, že to nekoupí zpět. Berou to zpět. Děti dostávají 10procent! Další den špunti holky do školy nemohli vzít s sebou, ale slovník prý je doma, mají moc very good hotel. No prostě naserou ze začátku každýho.
Pro mě byl ještě silný zážitek, když jsme s Kamčou procházeli areálem kolem stromu osvícení, (kde nejsou žebráci a je tu zatím aspoň větší část buddhistů) a zabloudili do svatyňky, kde byl vpředu Buddha na boku zakrytý nějaký hinduistický sošky. Ujali se nás dva cigoši. Jeden hulákal nějaký hindu jména a ukazoval na bok a druhý nás cpal na kolena před Buddhu a dával nám do rukou květiny a darovací šály "pro Buddhu". Cítil jsem se jako idiot, tak jsem vstal a měl se k odchodu. Na to začal šustit prstama a opakovat: "Peníze pro Buddhu." Kamča začla sahat po penězích a ujišťovala se, že je to opravdu na údržbu místa. Samořejmě. Jak jsem byl nasraný, uviděl jsem před Buddhou masivní truhlu s bytelnými zámky- žádná cigošovina - se škodolibým úsměvem jsem tam nacpal 20 rs. Kamča to udělala taky. Pak dala cigošům 5rs do ruky a s úsměvem řekla: "To je pro vás." Úžasná. Dostali mě tak, že jsem je začal pozorovat. Zkoušeli to na 15letý bhútanský mnichy úplně stejně jako na nás: "om muni muni šákjamuni dordže sempa". Kluci koukali jako jelita, několikrát se ptali, jestli rozumí a pak vyběhli ven a kroutili hlavama. Třetí den jsem ale byl u toho, že tam vlezl cigoš s tříletým synkem. Stejný divadlo - synek na kolena, šála, květy. Sliz. Jenže na konec byli spokojený tři dospělí cigoši a asi i synek. Fotřík dal divadelním cigošům 2rp. Koukal jsem....
Dneska už vím, že cigoši, co dělaj pro jiný cigoše tyhle obřady jsou z kasty bráhmánů - místní elita. Mají snad trochu světlejší pleť a míň placatý nosy.
Kamča se cigošů (jdou poznat - holky sárí, černená tečka mezi obočím, a chlapi někdy tečka někdy ne, ale nezaměnitelný pohyby a oblečení) dva dny vyptávala proč taky (většinou v protisměru) obchází stúpu a strom osvícení se sepjatýma rukama a vrhají se na kolena. Oni na to"Když my v hindu chrámu, my hindu, když Buddha, my buddhisti."
Vlastně Buddhistickou Indii někdy mezi lety 700 - 1000nl převálcovali Hunové z centrální Asie a muslimští Turci. V té době buddhismus naprosto vymizel, zbyl jen islám a hindu. O restauraci buddhismu se tu snaží víc než sto let cizinci, hlavně s Cejlonu. Místní si ale žijou po svým.

No takže takhle to tu je. Je tu v podstatě apartheid. Cigoši chápou jako naprosto legální okrást kohokoli, kdo vypadá, že na to má a je cizinec (tudíž není v žádné kastě a je nikdo, má ale prachy a bílou pleť, což je znakem nejvyšších kast). Sami mezi sebou dodržují kastovní systém, takže je jasný, kdo se producíruje a tváří duchovně a kdo dojídá odpadky. Nevidí na tom nic špatnýho, hlady se tu neumírá a oni sami dávají žebrákům - málo ale stabilně. Jediná pro nás pochopitelná kasta jsou kšástriové, co tu dělaj vojáky a policajty. Budí důvěru a mluví jak chlapi z Evropy.

Mám tu asi tři místní, kteří jsou mi blízcí. Nemám chuť to ale rozvíjet, všichni údajně pomáhají v projektech pro chudý - a chtěj mi to ukázat. Nechci poznat pravdu až do konce. Rád se s nima rozejdu v dobrým. Když teď vidím žebráka a mám v kapse rupku nebo dvě, někdy mu jí dám. Dětem občas dám banán nebo sušenku, víc to neřeším, nikdo tady o to nestojí.

"Modrik" a Terezka, tohle byl moc fajn kluk, bohužel "jen" z kasty rolníků

Ještě trochu k organizaci Bódhgáje. Celý to tady obnovili a zacálovali v 19. století cejlonci. Taky tady tomu šéfujou. Je tady taky hrozně moc poutníků z Cejlonu. Starají se o ně jejich mniši, dělají pro ně obřady. Ten jižní buddhismus pro laiky je hodně o lidové víře. Juhu to třeba irituje. Mě teda ne, aspoň ve srovnání s rozpínavýma cigošema.
Jinak místo využívají i vadžrajánové školy z Tibetu a okolí a zenisti z Japonska a okolí. Všechno se nějak domlouvá a cejlonci to koordinují.

Okolí Mahábódhi stúpy - sem chodí lidé praktikovat, hlavě jsou tu desky na poklony

Naše škola tu má jeden klášter, který vede Beru Khjence rinpočhe. Kláštery tu má i spousta jiných škol a funguje to asi podobně. Sídlí tu většinou nějaký správce a většina mnichů přijíždí jen na krátký čas, nějakou púdžu nebo pouť a pak se vrací domů. S domorodci se nedruží, vozí se cyklorikšama s rouškama přes oblicej kvůli smogu a smradu a rikšům platí minimum. Místní hinduisti tady i uklízí a dělají veškerou práci. Na mnichy se dívají jako na vyžírky. Má to dvě strany, mniši reprezentují jinou kulturu, jsou vzdělaní a sponzorovaní svými komunitami. Hindové jsou zas přesvědčení stejně jako muslimové, že děti jsou boží požehnání. Tak jich mají 10-15 a neposílají je většinou do školy, aby nepřišli o zisk z žebrání nebo mohli pracovat na poli.
Bihár, kde byla za Buddhy džungle, ve které byla města s kvetoucí kulturou. Teď je to jedna obroská placka, jedno obrovské mraveniště, rýžové pole ( žádný les, jen někdy smutný pokroucený stromek). Plné špinavých lidí, kteří sklízí jednou ročně rýži a jednou pšenici, suší na fasádách domů hovězí trus - jediné palivo spolu s páchnoucím dováženým uhlím. Množí se tu ale nejvíc v celé Indii a nikdo neví co s tím. To není má interpretace, takhle to vidí indové z měst a jiných končin, kteří umí číst a mají dětí míň.
Na druhý straně je pravda, že buddhističtí mniši často vyžírkové jsou. Maj celkem slušný standartd a casto si svých možností neváží. Skamarádíme se s Karmou (22), mnichem z Bhútánu, má slušné buddhistické vzdělání, sám se naučil anglicky a hindí. Studuje v klášteře, ale mám dojem že s osobní praxí to nepřehání. Má rád fotbal, obdivuje evropský a americký způsob života, když bude mít šanci, vzdá se mniškých slibů a odejde. Jo holky, tady je fakt spousta takových super kluků na ženění :-). Dáme si s Karmou oběd v bhútánské restauraci, říkáme mu, že bude fajn, když přijde do Evropy, ale že mu těžko může nabídnout něco víc, než to co nyní umí a v čem se může zdokonalovat. Nevím, jestli to chce chápat, možná si najde nějakou bohatou nevěstu, která ho na diskotéky bude zvát.

Mniši o pauze

Gompa v klášteře karma kagjü

Nádherná docha od japonců - hned za naším klášterem