V Káthmándú 6 - lidi

Tak včera jsme konečně načli ukrutně drahý víno, co jsme koupili pro naše bytný. Stálo 500 rs, za to tu skoro dva dny bydlíme. Dopadlo to jinak než jsem čekal. Ráno jdem totiž potkal bytnýho Karmu a ten řek: "OK, no problem". Nicméně se někde zasek s kámošema a zapařil s nima, takže už před osmou spal. Byla tam jen bytná a sousedka shora se dvěma dcerama. Protože Juhovi nebylo dobře a Terka byla s ostatníma venku, byl jsem tam sám s Kamčou. Ženský drbali a dělali si srandu s Karmy jak se ksichtí, když má upito. Byl jsem s ním solidární a pil jsem i za něj. Holkám víno moc nejelo, vevypily ani deci.
Víme, že bytná má dvě dcery. Jedna je mniškou v Sikkimu a jedna studuje v Indii v Dáržilingu. Když jsem se ptal na situaci v Nepálu, tak si dost stěžovali na vládu. Říkali, že se není žebrákům moc co divit, že stát tu na všechno fakt prdí. Vzpomínali, jak tu bylo krásně, když přišli.
Štve mě, že jsem si znovu nepřežetl od Oleho Cestu k lamům. Četl jsem ji naposled někdy před osmi lety, ale přesto jsem každý den udivenej, jak výstižně a přesně je tam popsáno to, co tu opět zažíváme. Bohužel to není lepší. V šedesátých letech žila v Káthmándú desetina lidí a nebyli tu žebráci, špína a smog. Místo trávení času v dopravní zácpě se dalo ze Swajambhu do Bódhnáth jít přes pole pěšky.
Stejně tak je zajímavý, jak jsou různý národy a jejich kultury různý. Žijou tu sice úplně vedle sebe, ale každej někam patří a hlásí se k tomu. Tibet byl jako půl Evropy a v různých koutech jsou různí. Bytná: "Hele, my jsme z Khamu, my říkáme věci na rovinu. Když jsem ti řekla, že jsi hezká, řekla bych ti stejně, kdybys mi přišla ošklivá. Když jste nechtěli jídlo, tak vám ho nebudu nabízet dvakrát. Nejsme z Lhasy."
Když šla Terka pro sebe a pro Juhu hledat pokoj, narazila na bytnýho, kterej měl ještě volnej pokoj studující dcery:
-"Ne tady není žádnej volnej pokoj. Ale je místo u mně v pokoji."
-"Ale já mám přítele."
-"Tři lidi v posteli není problém."
-"Musím se ho zeptat."
-"OK, zeptej se, jestli má problém, tak tam budem jen my dva."
Teprv potom holkám ukázal pokojík dcery a pak i svůj pokoj, kde praktikuje. Je to takovej děda, ale jednou plácul po zádech mladýho němce co bydlí o patro výš a ten vyběhnul půl schodiště. Mniši z Khamu vypadaj jak basketbalovej tým na vycházce. Když to podobně popisoval Ole, myslel jsem, že je to nadsázka.
Poznali jsme i Tibeťany z Lhasy a Amda, a opravdu jsou jiní. Pokorněší, mírnější. Furt s sebou tahaj knížky a mají všude obrázky dalajlámy. Jeden kluk, co jsme si u něj dali oběd odešel z kláštera, protože na studium textů nestačil. Učili se toho prý moc na zpaměť.
Nepálci jsou pořád fajn, jen z nich asi přes ten hinduismus cítím cigoše, ale nemohl bych je s nima zdaleka srovnávat. Potkali jsme tady pár Šerpů z hor na severu, ti jsou nám ještě bližší.
Jednou jsem si tady ještě zavdal s cigošem. Byl to kluk z Indie, co mluvil hezky anglicky a chtěl si povídat. Zas jsem si pomyslel, že to nějak pochopim, jak to s nima je. Zval mě k jedný menší stúpě v Thamelu. Nebyla myslím nijak významná, nikdo nám ji nedoporučoval, tak bychom tam nešli. Ind říkal, že má info, že ta stúpa je nějak ativní, že tenhle týden je tam "power". Mělo to být 20min, tak jsme šli. Říkal: "Byl jsem tu v úterý, měl jsem byznys, ale ten vždycky počká. Důležitý je štěstí, udělám přání a to se splní, budu mít lepší práci, děti, všechno." Taky furt říkal, že ty buddhistický místa v Káthmándú jsou super, že sem ještě vrátí, že všechny náboženství jsou si rovný a stejný i islám a Kristus.... Když jsme došli ke stúpě, tak už mě sral dost.
"Musíš udělat přání a pak stúpu jednou obejít. Jen jedno přání -děti, peníze nebo práci. Jen jedno z toho. Ne dvě. Na 120 procent se ti splní." "Ještě ale tejden nesmíš tři věci: žádný maso, žádný alkohol." Pak, protože byl po cigošsku cudný, mě zatáh´ 2 metry od Kamči: "And no sex."
Bylo mi tak slizce, že bych se hned osprchoval, hned jsem si dal masový momo a před západem slunce panáka. On to dělal nezištně, byl podle řeči lakomý, ale nic po mě nechtěl. Doufám, že už jsem se smířil s tím, že lidé jsou různí a už takhle další půlhodinu neztratím.