V Káthmándú 5 - nákupy

Co je tady dál , aspoň pro mě docela silný, je to, že zbožím je tu stejně přeplněno jako nepálci.
Všude jsou krámky a krámečky, restaurace a dílny. Protože potraviny jsou jinak balený než v Čechách a ještě jsem všechny neochutnal, tak na všechno čumím. Čumím stejně jako v OBI, protože celý sortiment, co je tam pod jednou střechou, je tady třeba ve 100 stáncích na 300 metrech cesty. Řemeslo, co dady dělaj, je úžasný. Kdejaký truhlář dělá i řezby a dveře , co tu postávají v prachu u cesty u nás vidíme tak na zámcích a rozhodně by jejich výrobu normální člověk v Čechách neuplatil, stejně je to i kovotepci, člověk může vidět v jak primitivních podmínkách za strašného množství práce vzniká spousta krásných věcí, který se hned prodávají. Všichni řemesníci, prodavači a zákazníci si ale drží dobrou náladu, nikdo není otrávenej. To je proti čechám dost kontrast.
Na druhou stranu je tu ale to, že člověka ty obrázky drží tak, že ho to úplně sežere. Na druhou stranu, když přijde blíž, vidí ty rozdíly v kvalitě. Vlez´ jsem do pár specializovaných obchodů s nožema. Oproti turistickým dýkám, co se daj usmlouvat na 200rs tam mají , běžné armádní s bytelnou rukojetí za 800, nerezové nože za 900 rs, a pak kované, které dokáží do těch běžných ostří krájet jako do dřeva a ty stojí ale již tisíce v základním provedení.
Všude kam chodíme se prodávají buddhistické sošky. Spoustu dní od nich nejdou odtrhnout oči. Kdejaký kšeftman, co vidí, že koukáme trochu po kvalitě v nás hned rozpoznává skvělé praktikující, mluví, jak zná lamu Oleho, příadně i Magy od Cečhu a Pedra ze Španělska. Nosí pak lepší a lepší věci a člověk by kupoval a kupoval, zvlášť když nám dá "really good price". Nic jsem nekoupil a jsem rád, ceny jsou nižší, ale mám dojem, že sošky, co nám vybírá a posílá lama Sonam od Cečhu rinpočheho jsou prostě lepší a ušetřit pár stokorun je hezký, ale dá se to i jinde. Teď už vím o pár obchodech, odkud bych sochu chtěl, je to ale spíš o tisících dolarů než o stovkách :-).
S thangkama to je stejný. Lezl jsem po obchodech celé dny, prolézal sklady, vyptával se na malíře. Nakonec jsem našel krám, kde kvalita byla o moc lepší než turistická, velkou thangku 8. Karmapy jsem usmlouval na 260USD, líbila se všem, kdo ji viděl. S ní se mi tam líbily další dvě.
Pak jsem se po třech dnech dovolal na číslo malíře, co mi dal Karma Tsering, ptal jsem se ho na thangky, co maj u sebe v gompě - "Je tu jeden malíř, je dobrý, ale dražší...." Přišla si pro nás jeho žena, šli jsme se podívat, co maluje. Ukázal nám rozdělanou práci a pár věcí, co tam měl, dali si čaj. Znal formy, atributy, maloval podle textů meditací.
"Za kolik bychom mohli mít 8. Karmapu v téhle velikosti?" - "900 dolarů. Jestli je pro cenrum, může být koncem listopadu za rok". Všichni jsme kývli, nikdo nesmlouval...
Pak jsem ještě jednou vzal lidi na "svou" thangku za 260USD, o který jsem si furt říkal, že se vyplatí, do nějakýho centra, jako dárek.... Nelíbila se už nikomu.