Zpátky do Dillí

Cestou z Kalimpongu do Siliguri se krajina postupně přestává vlnit a řeky se sklidňují. Měl jsem obavy, jak budu vnímat Indii teď. Při pomyšlení na cigošov se mi dělala husí kůže. Nakonec to ale bylo úplně jinak.
V Siliguri jsme si v klidu dali čaj a vybrali si rikšu, který se nám líbil a nechali se odvést na nádraží NJP (New Jaipalguri), bágly dali do úschovny a protože do odjezdu vlaku zbývalo ještě sedm hodin, vydali jsme se zpět do města. S potvrzením letenek přes internet jsme nepochodili a po večeři ještě bylo dost času. Prošli jsme pár obchodů, koupili si výborný betelový "pan" a ještě se nechali zlákat na boliwoodský akčňák do kina. Bylo to v bengálštině, ale nelitovali jsme. Připomínalo mi belmondovky jako Muž z Hongkongu. Některý scény byly jak z Matrixu. Pěstní bitky trochu jak Šimon a Matouš. Romantický scény byly z nádherných čistých parků, lesů, hor nebo prázdných dálnic, kde byli jen ti dva zamilovaní. Možná indové vidí situaci vždycky takhle čistě:-). Kamče trochu vadilo, že před náma sedící ind plival na zem a když si zapálil cigaretu, tak ho požádala, aby jí típnul. Udělal to. Film se nám líbil, bohužel jsme odešli na vlak před koncem.
Ve vlaku (Brahmaputra mail)bylo všechno v pohodě. Brzy jsme usli a vstávali až po sedmé ráno. Pořád jsem pokukovak z okna, kdy už začne ten Bihár, ale neviděli jsme žádné dramatické scény. Zdá se, že jsme si tu hodně zvykli i na tu vlastní Indii. Města ve středu Biháru byla zas dost drsná, ale už nás to nijak moc nevyvádělo z míry.
S náma v oddělení cestovalo pár obchodníků ze Siliguri, moc se s náma nebavili, hráli karty a byli sympatičtí. Někde okolo Varánásí si k nám přisedlo během dne i pár dalších chlápků, kteří cestovali z práce a jeli jen pár zastávek. Jeden z nich si s náma začal povídat. Byli hrdí na to že jsou indové a trochu se nás snažil dobírat. Měl dojem, že u nás jíme jen hamburgry, furt se strašně honíme a stresujem a nejspíš jsme hrozně promiskuitní. My jsme mu povídali o Čechách a on o Indii. Bylo to zajímavý. Všichni měli manželky, které jim vybrali jejich rodiče a všichni byli spokojeni. Nicméně chlapík říkal, že jeho děti si už ženy nejspíš vyberou sami, že doba se tam taky mění. Jeden z nich vypadal jako strýček Jedlička a byl ještě víc patriot než ostatní. Mluvili zajímavě a rozumně, moc milí lidé.
Usli jsme asi po jedenácté večer a ráno v šest už jsme byli v Dillí.