Kalimpong

Ráno jsme čekali po sedmé na džíp ve vesnici Tašiding. Slyšeli jsme, že někdy může být problém sehnat volné místo. My jsme ho neměli a hladce dojeli do Jorethangu. Tam jsme kopili pár lahví místní luxusní whisky Shangrila jako dárky do čech (už nehrozilo, že s batohy budem pochodovat kilometry pěšky) a sedli do džípu směr Kalimpong. Cesta tam probíhala hladce, až na to že džíp nějak mlel z posledního, musel se roztlačovat a opravdu bát jsem se začal, když začlo být jasné, že brzdy taky nejsou v pořádku. Řidič se snažil s opravou počkat na Kalimpong, nicméně to nešlo, tak zastavil hned jak jsme vyjeli ze Sikkimu u servisu a najal pro nás jiný džíp i s řidičem.
V Kalimpongu jsme se chtěli nechat odvést k rezidenci Karmapy. Stojí to taxíkem 35-40rs a je potřeba se ptát na "11th mile". Bohužel Karmapa na místě nebyl, což jsme čekali, ale nebyl tam ani jeho asistent Cultrim Namgjal, kterého jsme znali z Rumteku. Protože tam neměli místo na ubytování a levný hotel nám obsadili kamarádi z Francie, které jsme opět potkali, rozhodli jsme se vrátit do centra a najít si přespání tam. Ještě jsme se dozvěděli, že Karmapa by měl 9.ledna přiletět do Dillí, takže ho tam skoro určitě potkáme.
Čas v Kalimpongu jsme tedy strávili praxí a chozením po městě. Snažili jsme se koupit pro kamarády nějaké disky na mandaly, jak nám psal Jára Pešta. Nisméně ani po usilovném hledání tu nebyla ta kvalitní ruční práce jako někde v Káthmándú. Koupili jsme tedy, co jsme mohli a ještě pár drobných dárků do čech. Spali jsme v luxusním hotelu Šambala, kde nám Kamča domluvila obrovskou slevu, protože zrovna nebyla sezóna a nikdo tam nebyl.
V neděli jsme v poledne zaplatili a sedli do džípu do Siliguri, protože město bylo celkem vylidněný a obchody zavřený. Zdá se, že v Západním Bengálsku neděle světí víc než jinde.