My si tady tak v pohodě praktikujem pořád v Bódhnáth. Další luxusní věc, co si občas dáváme je skvělá porridge s rozinkama a datlema v Saturday café. Stojí sice 50rs, ale zasytí na půl dne. Jinak jsem se už nabažil místních sladkostí v pekárně - většinou je všechno promazaný máslovýma krémama. Taky už si většinou nepřidávám do jídla čili - desinfekcí si ho už nezdůvodňuju a občas uvítám i jinou chuť. Pořád jsem ještě zařeklý,že si nedám jiný maso než buffa. Mám ho v momo, polívkách, nudlích, s knedlíky timu, plackama bale a dokonce i předraženýma bramborama nebo hranolkama. Baví mě furt, jen mě štve, že ho vždycky hodinu pak páratkem tahám ze zubů.
Byli jsme na dvou výletech. Jeden do Pharpingu nás nadchnul moc. Je to asi osm km na jih od města. Nahoře je asura cave, jeskyně, kde Guru Rinpočhe v osmým století zrealizoval svůj jidam - Diamantovou dýku. Je to prostě Bódhgája Guru Rinpočheho. V busu jsme se nalepili na jednoho mnicha, aby nám řekl, kde vystoupit. Byla to dobrá volba. Říkal, že jeho učitel je Urjän rinpočhe,
který před pár lety zemřel. Zná se Šamarpou, přijímali s polu 14 dní od Urjäna iniciace, nabídnul nám i sjednání návštěvy u Šeraba rinpočheho, co byl v Praze. Zná Evropu, v pár zemích byl jako asistent nějakého učitele.
Pempa Šerpa - jeden z úžasnejch mnichů, výlet do Pharpingu jsme si užili hlavně díky němu (tady v klášteře Guru Drubney přímo u Asura cave)Hned u autobusu je hindu svatyňka, kde ze skály nalevo od Ganéši vystupuje buddhistická Zelená tára. Nikdo ji tam nesochá, a ona vystupuje každý rok víc a víc. Je tam plno hindusů, takže jsme jen projdem. Jde se po schodech nahoru do kopce, je tam klášter a uprostřed něj je asura cave. Mnich nám sežene podložky na sezení a nechá nás tam. Paráda, jsme tam přes hoďku,sedí tam jen jeden běloch a později přijde mějaký mnich. Když vyjdem, ujme se nás. Dáme si čaj spolu s čtyřmi poutníky, kteří právě dorazili s Tibetu. Nemluvíme, nerozumíme si.
Ptám se mnicha na jeho kolegu, co si chtěl v jeskyni sednou zrovna na mý místo v jeskyni a zdál se mi nějaký podrážděný. Tváří se podivně: "To je, byl, manažer tohohle kláštera... bývalý... přišel jiný mnich, mladší vzdělanější, ... teď je penzionován." Lidi fungují všude stejně.
Dopijem čaj. Náš mnich nám nabízí, že když budem mít chuť, můžem v klášteře přespat za 100rs. Je to lákavý, jsou tu kopce a čistej vzduch, ale bytní by asi měli starost... Jdeme dolů, po chvíli následuje místo vadžrajogíní, zabrané hindy. Tady zůstával Marpa, když se aklimatizoval po příchodu z Tibetu. Mnich vyndá nějaký bankovky, cigoška zmizí a máme 10 minut klid. Pak sejdem úplně dolů do vesnice. Tady je místo Janglešo, kde v jeskyňce jak kozí chlívek Guru Rinpočhe zrealizoval mahámudru. Hejno hindusů nás tahá za šaty a cpe nám máslový lampičky,abychom si je koupili. Mnich jednu kupuje, místní hindu jednu zapálí, údajně za Kamilu a chce zaplatit - hádáme se, ale dohodnem. Hodím zbylým 20rs ať vypadnou, respektují to, nikdo není v dohledu, tak nám dají půl hoďky klidu. Paráda. Zveme mnicha na oběd, říká že s asura cave to bylo stejný, že Cečhu ripočhe udělal na dřívějšího krále takový dojem, že ji daroval buddhistům a dovolil tam postavit ten klášter. Jinak je náš mnich šerpa z nepálu, hinduisty tedy ceklem toleruje, narozdíl od Tibeťanů,kteří je přehlíží víc. Mám tendenci zas říkat všem místním hindu cigoši, i když se to s Indy nedá srovnat a nepálci jsou jinak pořád o moc, moc příjemnější.
Cestou zpátky jdeme pár kiláků pěšky, i když místní nám říkají jako všem turistům: "Its jungle - dangerous.", je to moc přijemný, cestou na nás odněkud něco vrčí. Kamča bezpečně ví, že jsme vydráždili nějakou tygřici...Dopadlo to dobře.
Další výlet jsme si dali do Namo Buddha, to už je asi 90min autobusem. Turisti i mniši se tam vozí najatými jeepy, takže jsme asi 10km šlapali celkem zachovalými venkovskými kopci. Každý metr země v nížině je obděláván. V lesích ženy sečou trávu a nosí ji v nůších pro dobytek. Dole jsou ještě banány, nahořeji už i borovička, v dálce zasněžené Himálaje. Mezi dvěma vesnicema jdeme s dětma,kterým skončila škola, je jich několik desítek. Jdeme s jedním klukem, je moc zdvořilej a vděčnej, že může mluvit anglicky. Mluví hezky, zná zeměpis, má přehled o politice. Říká, že problém Nepálu je přelidnění, že ale nikdo neví co s tím. Lidi chtějí, aby vláda něco dělala, ale dětí míň mít nechtějí, je to jejich štěstí.... Myslím, že je mu 13, je mu 17. Učí se hodně sám, ale bude muset končit, nemá peníze a taky musí dělat na rodinném políčku. Platil si soukromý kurs na elektromechanika - za 300rs měsíčně, ale už na to neměl, ani na knížky... Jsem asi nejvíc na měkko za celou dobu tady, stydím se za všechno svý hákování na elektroprůmce, kdybych nenechal peníze doma, snad by mu poslední dolary dal, možná mu je pošlu poštou...
Tak tohle je sedmnáctiletej kluk s ambicema elektrikáře, jsem vděčnej za setkání s nímMyslím,že každej z nás, až se vrátíme, si adoptuje někoho odsud na vzdělání...
Na zpáteční cestě potkáváme pak chlápka, kterej se nám snaží prodat doma dělanej kukri nůž, čepel je sice vykovaná asi z nějaký radlice, ale pochva je dělaná z rohu jaka a jačí kosti, vykládaný ornamenty z mosazi - hodiny nebo desítky hodin práce. Začíná na 250rs, pak je na 100rs (30Kč). Má hodně dětí, chce to prodat, je smutnej. Nedáme mu nic ale cítíme se mizerně. Zdůvodňuju si to nahlas, že stejně nikomu nepomůžem,hlady se tu neumírá, jeho to nezmění a začne jen dělat další cetky pro turisty. Stejně je nám mizerně, nevýhoda cestování be guida.
Jinak je Namo Buddha na krásným místě s výhledem na okolní kopce a v dálce lákají zasněžený vrcholky Himálají. Chytli jsme to dobře, pobyli tam chvilku večer, když už všichni odsud vypadli, pochodili kolem stúpy a ráno se tam vrátili dost brzy, aby tam byl klid a pak šli pěšky zpět. Spali jsme v klášteře Thrangu rinpočheho, je hodně rozsáhlej a hodně bohatej, maj tu rozestavěný asi 40 dost velký baráky. Ctěli nás dát do svýho guest house za 700rs, pak nám nabídli den za 250rs s jídlem a dohodli se nakonec na 100rs se snídaní. Mniši byli jako jednotlivci hrozně fajn, zajímá je nejvíc fotbal, o kterým já nic nevím, a který mydlí už před snídaní na střechách kláštera s molitanovými míčky.
Fotbálek na střešePříjemný místo, zdálo se mi, spíš ale jako skautskej tábor než místo pro praxi dharmy.
Namo Buddha je v Nepálu symbolem soucítění. Buddha v dřívější inkarnaci jako princ Mahásattva obětoval svý tělo hladový tygřici s pěti tygříčaty. Zase to uznávaj i hindové, takže je tu dost plno. Taky to prý maj jedinečný mály ze semínek bódhi, který jsou tu nejmenší široko daleko, takže se neobrušují, ale používají přírodní. Jsou to mály pro znalce.
Stúpa v Namo Buddha
No comments:
Post a Comment